Nedávno jsem psala o jednom velkém tabu, které se týká
projevů úzkosti a to byl strach z toho, že se člověk na veřejnosti počůrá
a s tím spojených úzkostech točících se kolem hledání wc, mnohonásobném
chození na wc doma než člověk odejde ven a podobně. Článek se setkal s velkým
ohlasem a přišlo mi spousta zpráv a poděkování od lidí, kteří tohle
zažili/zažívají a nikdy o tom nemluvili a nevěděli o nikom dalším, kdo by s tím
bojoval.
Druhé tabu, které se týká úzkostí a s kterým se často u
klientů setkávám, jsou otravné, negativní, často šokující myšlenky, které se
líhnou v naší hlavě.
Velmi často přicházejí v momentě klidu, typicky před
spaním nebo když máte třeba dovolenou, víkend, klid a hlava začne vymýšlet
blbosti. Rady typu: tak na to nemysli, tak začni dělat něco užitečného, běž si
zaběhat, tak ty fakt nefungují.
Někdy jsou to myšlenky pro nás zcela nepřípustné a šokující.
Velmi často se to například stává ženám, kterým se narodilo první dítě. Píší,
že se jim v hlavě objevila například myšlenka: Proboha, aby mne nenapadlo
tomu dítěti něco udělat!
Umíte si to představit? Považujete se za zcela vyrovnaného
člověka, narodilo se Vám očekávané dítě a teď tohle. Reakcí je často totální
zděšení, strach, že se člověk zbláznil. A to prosím nejde o myšlenku Co když
tomu dítěti něco udělám, ale „jen“ o myšlenku Co kdyby mne napadlo, že bych
tomu dítěti mohla něco udělat.
Člověk si pak připadá jako blázen, jako někdo, kdo snad to
dítě ani neměl mít, když ho něco takového napadne.
A sám, velmi sám. Kolik z Vás se někdy svěřilo okolí?
Málokdo. Přitom tyto myšlenky a jim
podobné jsou docela časté.
Tady jsou příklady toho, co mi psaly klientky:
Nepoznávala jsem se. V
mém životě nezůstal kámen na kameni. Neměla jsem před sebou vidinu cíle, ke
kterému jde můj život. Najednou jsem si všechny položky z mého životního
wishlistu odškrtla. Cítila jsem obrovskou zodpovědnost za děti. Za to, abych o
to všechno úžasné ve svém životě nepřišla. Extrovertka najednou seděla zavřená
v bytě a měla spoustu času slyšet svoje myšlenky. Někdo řekl, že peklo je jen v
naší hlavě a je to svatá pravda. Od chvíle, kdy se všechny domácí činnosti
zautomatizovaly, měla moje hlava volné pole a myslela a myslela. Většinou mě
zaujaly samozřejmě ty nejčernější scénáře, kterými jsem se vydržela hodiny
zaobírat..
Možná Vás to zarazí a
vyzní to hnusně, nelze to brát úplně doslova, ale napadají mě myšlenky, že to
byla moje životní chyba mít dítě...říkám, miluju jí, ale zároveň mám takhle
hnusný pocit. Někdy přemýšlím, jaké by to bylo utéct a už se nikdy nevrátit.
Myslím, že někde se to nazývá poporodní deprese...
Hodně často se negativní myšlenky týkají vlastního zdraví či
zdraví někoho z okolí. Je spousta lidí, co se neustále zkoumají, zda
nemají tu či onu chorobu. Takový ten syndrom studenta medicíny. Ale ty to
předpokládám časem přejde. Úzkostní lidé v tom zůstávají uzavření roky. V době
internetu není složité najít si příznaky, příběhy a dokázat to bez problémů
nasadit na své problémy. Vzpomínám si na jednu dovolenou, kterou jsem sama sobě
z části pokazila tím, že jsem došla k závěru, že dcera má příznaky
nemoci, která výrazně zhoršuje kvalitu života a je neléčitelná. Při hledání na
internetu jsem v hotelové hale probrečela dlouhé minuty a z ciziny volala
primářce jednoho oddělaní a objednala se s dcerou paralyzovaná strachem
hned po návratu na konzultaci. Tam se mi doktorka v dobrém vysmála, že to,
co já jsem pozorovala je jen jeden z mnoha příznaků a dcera je zcela
zdravá. Strávila jsem v tomhle mizerném stavu asi dva týdny, byla to
hrůza. Spousta lidí v tom žije měsíce a roky.
A opět nepomůže říkat jim: přestaň na to myslet, co je to za
blbosti….
Další oblastí, které se negativní myšlenky často týkají jsou vlastní schopnosti, úspěchy/neúspěchy a z toho pramenící sebevědomí. Paradoxně mívají problém často lidé velmi schopní, kteří mohou své schopnosti i podepřít skutečnými úspěchy. Mezi mými klienty je například hodně lidí z uměleckých profesí jako jsou malíři, fotografové, divadelníci. Stojí za nimi spousta úspěchů, ale jejich hlavní myšlenka je: nejsem dost dobrý, ostatní jsou mnohem lepší, přijdu o práci.
Někdy se otravné a negativní myšlenky transformují do
obsedantního chování a tam je často potřeba psychoterapie a mnohdy i nasazení
AD. Každopádně i Bachovy esence mohou sehrát svou pozitivní roli u úzkostných
myšlenek, jak si můžete přečíst níže.
Asi každému občas hlava vyprodukuje nějakou blbost,
katastrofický scénář, který ho chvíli otravuje. Ale pokud to trvá dlouho, je
potřeba s tím něco dělat.
Všechny zkušenosti klientů v tomto článku jsou z mé
rubriky Reference.
Ačkoliv jsem ryze
praktický člověk , byla jsem k užívání kapiček velmi skeptická. Mé
úzkostné stavy hlavně před spaním se ale stále jakoby utlumují. Pokud myšlenka
na ně přeci jenom přijde, trvá chviličku a zmizí. Mé úzkosti se týkaly hlavně
dětí a mé rodiny.
Teď se cítím tak, jako
už dlouho ne! Jsem o dost vyrovnanější, špatné myšlenky se občas objeví, ale
hned zase zmizí. Úzkost, stejně tak jako panickou úzkost, jsem od začátku
užívání nepocítila. Po těch dlouhých letech úzkostí a strachů
najednou nejsou žádné. Cítím se "svobodná" :-) Jen mi trochu
trvá si na to zvyknout. Mám pořád v sobě, že v určitých situacích přijde
úzkost a panika. Jenže nepřichází!!! :-)
Nemám už negativní a
nepříjemné myšlenky a když náhodou se pokusí přijít, vždycky je nějak "odbydu"
a myslím na něco hezkého ;)
Celkově si myslím,že jsem vyrovnanější, nemám v sobě tolik strachu jak
jsem měla a cítím se líp.
Chtěla jsem Vám moc a
moc poděkovat za zázrak, který jste mi poslala. Musím říct, že mi Bachovy
esence opravdu moc pomohly. Během týdne jsem se začala cítit veselejší, černé
myšlenky byly pryč, jsem lépe naladěná, nikde žádná úzkost, prostě paráda!
Největší radost mám z toho, že jsem zvládla cestu vlakem (cca 10 km), což jsem
před užíváním Bachových esencí nebyla schopná. Další týden jsem byla v Praze
autem a v metru se mi na chvilku udělalo špatně, ale pak zase vše v pořádku. Je
to opravdu zázrak...jsem moc ráda, že jsem Vás poznala a pomohla jste mi.
Dobrý den,paní
Martino.
Člověk dokud nevyzkouší-neuvěří.
Cítím se mnohem lépe! Většina úzkostí a strachu je pryč.Už nad tím nemám čas
přemýšlet. Nedavno se mi ale taková jedna malá myšlenka snažila vyvolat pocit
paniky,ale hned jsem ji zahnala a to ani nevím jak.
Musím opravdu říct, že
ty kapky jsou zázrak, roky jsem strávila u psychiatra, brala čím dál silnější
léky a šlo to akorát dolů. Teď jsem se konečně byla schopna postavit na nohy a
začít fungovat. Přestala jsem se litovat, přestala jsem mít tak moc negativní
myšlenky, nejsem naštvaná a tolik vystrašená.
Jestli něčeho lituji, tak akorát toho, že jsem Vám nenapsala dřív. Je pro mě
opravdu záhadou, jak je možné, že pár kytiček udělá takovou práci :-).
www.bachovyesence.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat