Můj manžel/partner mi šíleně leze na nervy. Co s tím?

Včera jsme nechali děti u babičky a jeli jsme s manželem kupovat věšák do chodby. Cestou jsme si povídali o tom, kam budeme ještě v životě cestovat, kam bychom chtěli, kam se třeba hned tak nedostaneme. Cestování je naše společná záliba. Když jsme ještě neměli děti, tak jsme sice měli prázdný obývák bez nábytku, ale cestovali jsme po Jemenu nebo jsme jeli náklaďákem z Keni do JAR. Priority byly jasnéJ V tom jsme si vždy rozuměli.

Za ty roky (příští rok 13 let, co se známe a 10 let manželství) jsem zjistila, že jestli chci být spokojenější v partnerství, musím na sobě pracovat a ne chtít, aby se primárně zlepšil ten druhý. Dospělého člověka už těžko předěláte. Například mi strašně vadil manželův nedostatek jakéhosi vcítění, který se projevoval tím, že mi jako vtip vpálil věci, které já bych neřekla ani nepříteli. Po pár letech lítostivého pláče nad tím, jak mi může říkat takové věci, přestože vždy prohlásí, že to byl vtip, jsem musela změnit sebe. V ten moment mi pomohly Bachovy esence, nebylo lehké dostat se přes vlastní sebelítost a vztahovačnost. Další moment nastal po narození první dcery, kdy jsem poměrně těžko snášela to, že žijeme s tchánovci v jednom domě. Podotýkám, že ve zcela oddělených domácnostech a oni k nám nikdy bez vyzvání nechodili. Přesto jsem se v tom necítila dobře, asi z části i díky mému introvertnímu charakteru, pocit, že s někým bydlíte, nejste samy. Možná i fakt, že manžel má někoho, koho může jít každý večer navštívit a já mám rodiče 100 km daleko. Těžko říci. Musela jsem na tom opět máknout já, bylo to o mne a podařilo se to. Dneska jsem za tchánovce ve stejném domě hrozně vděčná.

Pak přišlo období s malými dětmi, kdy manžel docela dost cestoval pracovně (a cestuje i teď) a já to špatně snášela. Opět s tím nemohl nic dělat on, musela jsem já. A zvládla jsem to.

Samozřejmě i manžel na sobě musel máknout. Ani mě není možné příliš předělat. Musel se vyrovnat s tím, že nejsem zrovna manželka uklízivá, ale holt mám jiné přednosti a schopnosti. A určitě musel skousnout i další věci. Naštěstí je od přírody optimista a tak mu to celkem šlo.

Včera v autě se ptal, co mi na něm vadí a já vlastně nemohla nic říct. Po 10 letech manželství jsme spokojení, adaptovaní jeden na druhého, ceníme si předností partnera a respektujeme jeho zvláštnosti. Pracovat sám na sobě, to je podle mne jediná cesta.

Často mi ženy píší, že potřebují změnit partnera, ať mu něco nakapu, že mu to podstrčí. Ale tak to nefunguje. Změňte se Vy, okolí pak musí většinou na tu změnu reagovat. A když nereaguje a Vám se v tom nežije dobře, odejděte. Žít v neustálé nespokojenosti  je k ničemu.

A já pracuji i s ženami, které si tohle uvědomují a pracují na sobě.

Z rubriky Reference, kde je k dnešku 337. refencí, jsem vytáhla citace žen, které pomocí Bachovyých esencí nějak zapracovaly na sobě a to se odrazilo i na jejich vztahu.

…..na manžela už se tak nezlobím, nevyjíždím

……S manželem také vycházím lépe.

…..S manželem jsme se přestali hádat, jestli vybuchnu  jednou týdně, hned se dokážu srovnat

…..přestala jsem v úkolování dětí "tlačit na pilu" a docela hezky to funguje po vzájemné dohodě, manžel se překvapivě hezky zapojil, zlepšila se celková komunikace v rodině 

…..Zapracovali jsme s manželem na tom, jak to vše stabilizovat

……Ještě se musím pochválit, že i komunikace s manželem se zlepšila, dokážu se za sebe postavit a být věcná místo útočení či boje.

…..Jsem méně vzteklá, manžel mě méne vytáčí,

…..neostýchám se poprosit o pomoc manžela a potažmo syna, aby mi s nějakou tou domácí prací pomohli

…..Co se tyce hadek s manzelem, tak najednou me napadaji rychle argumenty, s cimz jsem mela vzdycky problem, a on se se mnou jiz tolik nepre, zda se, ze me vic respektuje. 

……jsem mnohem klidnější máma i manželka-už nevyšiluju jako dříve za každou prkotinu. 

……Už mě tak nic nerozčílí, cítím se opravdu klidnější, vyrovnanější a o dost víc si užívám dcery a lituji, že jsem neměla odvahu napsat dříve. 

Veliké díky, že jsem se s Vámi poradila. Teď zkusím dobrat zbytek a uvidím, zda budu pokračovat, ale opravdu účinek byl otočení stavu snad o 200% , i manžel to říkal, že to není možné a prý že si je snad nechá nakapat taky podle toho co by potřeboval. 

….přešel mě můj vztek a nesnášenlivost na partnera,občas mě naštve,ale to co jsem zažívala se už neděje,tak to jsem ráda,žije se mi líp.

…..Neříkám, že někdy ještě na manžela nebo syna nevyletím, ale je to o 50% lepší a je to daleko méně. A hlavně nemám po výbuchu takové to vnitřní chvění a zlost jak jsem mívala. Když už vyletím,tak ty pocity ve mě mávnutím proutku ustanou a život jde dál :-) 

…..Manžel nějak vytušil, že se u mě něco děje, přestal mě urážet a začal mě i chválit. Asi ta chyba byla ve mě, že se předtím ke mě tak choval? Možná ano.  Možná se začal bát, že opravdu odejdu ( teď už bych na to tu sílu měla). 

…..zpočátku jsem se více hadala s manželem, nechápala jsem,co to se mnou je... a pak cvak: jednoduše jsem začala říkat ne v situacích ve kterých jsem to předtím nedokázala. oba jsme si zvykli a já se cítím lehci.

….. S manželem se to také zlepšilo, když cítím, ze bych mu zase chtěla něco vyčítat většinou to spolknu, jsem zticha, nebo to řeknu zaobalene. 

Každý z nás je strůjcem svého osudu, nejsme bárky, kterými někdo cloumá a přemísťuje je po šachovnici života tak, jak se mu chce. Je potřeba převzít zodpovědnost. A to i v případě, že nám v dětství říkali, že jsme neschopné, stejně nic nedokážeme a my teď bojujeme s vlastním sebevědomím, schopností postavit se za naše přání. S tím vším se dá pracovat. Musíme chtít.

www.bachovyesence.cz

Máte vyrovnaný vztah? Nebo týrá On Vás? Nebo Vy jeho?

V jakém vztahu žijete? Jste spokojené? Pokud spokojené nejste, děláte něco proto, abyste byly?

Spousta vztahů je vyrovnaných a spokojených. Sem tam přeběhne mráček po obloze, ale žádné vytrvalé monzunové deště.

Hodně žen ale žije ve vztazích, kde vládne určitá nespokojenost. Ať už na jejich straně nebo na straně manžela. Často mi píší ženy, které ve vztahu bojují s některými svými negativními vlastnostmi. Klientky například říkají: „Žárlím někdy i na to, že se manžel dívá na ženskou v televizi, nedej bože pokud se podívá na ulici“, „Jsem nepříjemná a  útočná, pokud se mnou manžel nesouhlasí“  , „Jsem nervózní a vystresovaná“.

Všechno má své důvody. Některé pramení z minulosti, ze špatných zkušeností. Jindy je takové chování reakcí na neúplně ideální chování manžela.

Změňme sebe

Jenže manžela změnit nemůžeme nebo jen poměrně málo. A tak musíme měnit sebe a ono se pak v té vzájemné dynamice začne většinou něco dít, protože akce-změna na naší straně, zákonitě vyvolává reakci na straně druhé.

Někdy na sebe ta reakce může nechat chvilku čekat, jak píše klientka Romana:“ Na manžela už se tak nezlobím, nevyjíždím, jenom si víc uvědomuju, že by taky potřeboval kapky, protože se vzteká a řeší úplné kraviny.... „

Píší mi ženy, které se chtějí měnit,  chtějí se vrátit k svému pozitivnímu Já.  Dostávají se do období, které popisují třeba takto: „Všechna dobrá nálada vymizela a s manželem jsme  procházeli krizí.“

Společně hledáme ty základní emoce a já vyberu vhodné esence, které klientka odsouhlasí. A co píší ženy po užívání?

Klientka P.: „Po užívání esencí jsem se cítila lépe naladěná a hlavně závist mě přešla.  S manželem také vycházím lépe.“

Klientka Petra: „Tak rychlý nástup účinku jsem nečekala, opravdu to byl rozdíl, s kapkami jsem byla klidnější, jistější. Mimoto jsem se dokázala poprvé pohádat s manželem. Někdo se hádá každý den a rád by to omezil, pro mě je to úspěch, já se neuměla hádat, protože jsem se v hádce vždycky rozbrečela, proto jsem si to v sobě radši dusila, abych nebyla za hysterku. Až do teď.“

Takže pokud máte pocit, že je co zlepšovat na Vaší straně, tak mi napište.

Muži a alternativní medicína

Bohužel je často i co zlepšovat na straně manžela. Málokterý muž je ochotný na sobě pracovat alternativními metodami, když už přizná, že problém je i na jeho straně. Ale můžete ho zkusit přesvědčit, mezi mými klienty bylo už několik desítek mužů.

Nebuďte onuce

Horší je, pokud je za negativním chováním v rodině hlavně muž a Vy jste v podstatě v roli týrané ženy. Jedna moje klientka mi psala:“ Manžel mě v těhotenství podváděl  a  stále podvádí.  Když  ho poslouchám, je doma klid,ale když  začnu prosazovat svůj názor, je zle.“

Takových příběhů už jsem měla několik. A skvělé je, že zatím všechny po dobrání první lahvičky pokračovaly nějak takto: „Teď už vím, že jestli mi nepřestane ubližovat a nezmění  se, tak s ním nezůstanu.  Nesmím se nechat ponižovat a dělat ze sebe člověka,  který nemá žádnou sebedůvěru.“

Ne, opravdu se nemusíte nechat ponižovat a sílu postavit se tomu, Vám mohou pomoci nalézt i Bachovy esence.

Na závěr se vrátím k těm vyrovnaným manželstvím a partnerstvím. Užijte si nadcházející svátek zamilovaných přesně tak, jak chcete a jak je Vám to milé. Pracujte na svých vztazích, protože na neobdělávaném poli roste jen plevel.

S bachovkami lepší život už rok a půl

Paní Romana je jedna z mých prvních klientek a bachovky ji doprovází na její cestě životem už více jak rok a půl. Její život je plný zvratů a rozhodně se s ní nemazlí. Bachovy esence ji tak pomáhají to břímě alespoň trochu ulehčit.

Když se z života vytratí radost

Poprvé mne paní Romana kontaktovala s tím, že se jí ze života nějak vytratila radost, takové to běžné každodenní potěšení. Byla tou dobou již dva roky na rodičovské dovolené se synem a do toho ještě pracovala. Měla problém s nedostatkem motivace, začít každý den s pracovními úkoly byla fuška. Kromě toho měla pocit, že je příliš náročná na svého manžela, potažmo na širší rodinu. Vyžadovala jejich pozornost, a když se jí nedostávalo, cítila se velmi nespokojená, což pro eventuelní zlepšení vzájemných vztahů rozhodně nebylo to pravé.