Smrt je jen začátek

Tento článek jsem napsala spolu s Any, úžasnou terapeutkou, která často pomáhá lidem právě v situacích, kdy jim zemřel někdo blízký.

Smrt blízké osoby

Smrt blízkého člověka patří bezpochyby k největším krizím. Smrt někoho blízkého je pro nás vždy obrovský šok, který následuje fáze popírání skutečnosti. Nechceme věřit, že onen milovaný člověk mohl odejít navždy. Jak píše Any:

Konec. Ticho. Bezmoc. Nekonečný žal a bolest, která je tak hluboká a srdcervoucí, absolutně nepřenosná. Nelze ji pochopit ani uchopit, každý kdo říká: “Já tě chápu, soucítím s tebou“ vlastně nechápe nic. Smrt nejbližšího nelze sdílet, nelze se jí ani kousek vzdát a my cítíme absolutní beznaděj, prázdno a jen a jen tu bolest.

Strach ze smrti, deprese…

Spolu se smrtí přichází často pocity zoufalství a deprese. Any říká:

Ztrátou nejbližších v nás něco umírá a toto prázdné místo se obrazí jako hluboká a temná jáma vtahujíc nás násilím dovnitř a my sedíme na jejím samotném okraji a hledíme do černé prázdnoty uzavřeni sami v sobě. Čas kolem plyne podivným způsobem a my si jej přejeme otočit, vrátit a zastavit, alespoň na chvíli, mít tu možnost rozloučit se, naposledy obejmout, říci slova, jež nestačila zaznít.

Efekt „Sněhové koule“ a „Loupání cibule“

Představte si, že děláte práci, kterou milujete. Vyrábíte nábytek. Pracujete rukama a používáte nejlepší materiál. Svou práci milujete. Pracujete sám na sebe, nikomu se nezodpovídáte a vyděláváte si na slušné živobytí, přestože prodáváte jen okolo třiceti kusů ročně. Našli jste to, co Vás baví a jste spokojení. Váš švagr vlastní továrnu 20 mil od vás, kde vyrábí levný nábytek do obývacího pokoje pro každého. Také on má rád svou práci, miluje vyjednávání cen a je hrdý na to, že za dobrou cenu prodává slušnou kvalitu. Lidé, kteří od něj kupují, by si nikdy nemohli dovolit nábytek od vás.

Moje další vzdělávání

V České republice není dostupné žádné vzdělávání pro Registrované praktiky Bachovy terapie, musí se za ním do zahraničí. Letos se mi nepodařilo vyjet na nějaký seminář do Anglie nebo Itálie, ale chtěla jsem zapracovat na svém rozvoji. A tak jsem hledala něco, co by mne zajímalo jako člověka a zároveň by mne to nějak posunulo dál jako terapeuta.

Při zvažování různých možností jsem se od své bývalé studentky dozvěděla o Konzultačním a terapeutickém institutu Aktip, kde mimo jiné pořádají semináře o psychosomatice. Kontaktovala jsem senior konzultanta Mudr. Klímovou se spoustou otázek, na které ona mi velmi rychle a ochotně odpověděla. Už to mne nadchlo, protože já za svůj „trademark“ považuji právě mimo jiné rychlost mé odpovědi na první kontakt od klienta. Myslím si, že ten, kdo má nějaké trápení nebo chce něco vědět a napíše mi, není zvědavý čekat x dní na odpověď.

Každopádně odpovědi na mé otázky mne uspokojily a já se hned na seminář Úvod do psychosomatiky I., který měl být za 5 měsíců, přihlásila.

Jsem příšerně nervózní matka. Co s tím?

Velkou část mých klientů tvoří dlouhodobě matky s dětmi ve věku 2-6 let, kterým z jejich miláčků doslova tečou nervy. Nervozitu matky naprosto chápu, ale neujedou nám nervy leckdy jen kvůli hlouposti?

Napjaté nervy k prasknutí

Moje klientky často píší, jak miluji své dítě, ale někdy si říkají, jestli si jej měly pořizovat (někdy se dokonce přistihnou, že ho /ji opravdu nesnáší). Je spousta dalších výroků, které by mohly slabšího jedince šokovat, ale mnohé matky stejně starých dětí to jistě chápou…

Nervy napnuté k prasknutí máme někdy všichni. Důležité je, aby se tento stav nestal běžným a typickým. Jedna maminka psala: „Jen se ráno probudím, už mám sevřený žaludek, co se zase bude dít.“ Pocit úzkosti nebo nervozity, špatné dýchání, pocit tíhy na hrudi - tyto stavy nejen ztrpčují život, ale také ničí dříve vyrovnané citové a rodinné vztahy.

Bachovy esence proti dětskému strachu a vztekání

5 Bachových esencí proti dětskému strachu a vztekání

Paní Jitka se na mne obrátila v červnu. Má čtyřletého syna, který s ní od narození trávil většinu času. Zřejmě i proto je dítě na mamince velmi závislé a těžko si zvyká na kolektiv jiných dětí. To se projevuje jako strach ze školky, kam proto poměrně nerad chodí.

Bázlivost dítěte se projevuje různě

Dětská bázlivost je problém. Pokud je totiž dítě nadměrně bázlivé, má strach zkoušet nové věci, což se může negativně projevit v jeho dalším vývoji. Tváří v tvář nové zkušenosti pak dítě často křičí a vzteká se, což mnozí rodiče často považují za vztek bez zjevné příčiny.

Jak se zbavit strachu z řízení auta. Moje zpověď.

Do svých 23 let jsem si myslela, že nikdy řidičský průkaz mít nebudu. Důvodem nebyla nechuť k řízení, ale strach z řízení auta, obavy, zda řízení auta zvládnu. Když jsem si někdy ve dvaceti letech sedla za volant a s bratrem jako učitelem jsem se rozjela po polní cestě, byl to zážitek. Ječela jsem: "Zastav to auto! Co mám dělat!" . Na tachometru 10 km/hod a v očích smrt.

Řidičák mám a jedu! Alespoň příležitostně.

Nakonec jsem se do toho pustila a řidičák získala. Netrpěla jsem úplně fóbii z aut, ale řízení auta pro mne bylo něco zvláštního, rozhodně ne přirozená činnost. Neměla jsem příležitost, nikdo mne nenutil, a proto jsem se do řízení nijak nehnala. V roce 2009 jsem otěhotněla a bylo jasné, že se leccos změní, že auto budu potřebovat. Našla jsem si hodného učitele autoškoly a začala jsem chodit na kondiční jízdy.

Jízda po dálnici byl šok!

Sice jsem se rozjezdila, ale pořád jsem měla velký strach z jízdy po dálnici, a proto jsme často jezdili vyzkoušet nájezdy na dálnici. Při jednom takovém nájezdu jsem měla pocit, že náklaďák je už moc blízko, ale učitel měl lepší odhad a nutil mne tam vjet. Jenže díky mému váhání jsem se nakonec rozjela příliš pozdě a on musel auto zadupnout, což se neobešlo bez mohutného troubení náklaďáku. Bylo to o fous. Byl to šok. Učitel se omluvil, že mne nutil, já byla v naprostém šoku.

Hledání práce a Bachovy esence

Hledání práce je zajímavá zkušenost zvláště pro čerstvé absolventy. Pokud absolvent práci hned nenajde, prodloužení prázdnin ještě o pár měsíců z počátku určitě nevadí. Pro velkou část lidí je to ale zkušenost více či méně stresující. Potíže najít práci mají často také ženy po návratu z rodičovské dovolené nebo starší lidé, kteří o původní práci přišli. Ti obvykle těžce nesou, když se něco stane a oni o práci přijdou.

Mám strach, že práci nenajdu

Jedním z pocitů člověka hledajícího delší dobu práci může být strach. Muži mají strach, zda zvládnou zaplatit všechny náklady, strach o uživení rodiny, případně obavy o to, zda zvládnou zaplatit hypotéku, pokud hledání práce bude trvat delší dobu. Ženský strach je více emocionální, přichází psychické vypětí, nervozita, náladovost, labilita apod.

Pokud se žena-matka vrací do práce dříve než chtěla, stává se tak z existenčních důvodů. Ale i když se vrací v naplánovaném termínu, často má strach, jak malé dítě školku zvládne.