Ve své praxi terapeuta Bachovy terapie se setkávám poměrně
často s názory či teoriemi, které vstupují do našich životů a my
si je bereme za své. Myslíme si, že jsou všeobecně platnou pravdou, a když
zjistíme, že my to tak nemáme, často trpíme výčitkami svědomí a úzkostí.
Bohužel tato „fakta“ jsou nám předkládána v různých časopisech,
podprahově v reklamách a ani od kamarádek se většinou nedovíte, jak to
opravdu je, protože o tom se přeci nemluví.
1. Může se Vám stát, že své dítě nebudete milovat
hned po narození
Ženy často říkají: „Jakmile jsem otěhotněla,
už jsem to dítě milovala. Jak jsem ho spatřila, byla to láska na první pohled.“
Možná, že i Vy jste patřila nebo budete patřit do téhle skupiny a možná ne.
Možná budete cítit i něco takového při pohledu na pozitivní těhotenský test: „Chci
vůbec to dítě? Co teď?“ A to bez ohledu
na to, jak moc bylo dítě plánované. Po narození dítěte: „Proboha, já nic
necítím. Kde je ta láska?“ I to je přirozené a časté. Jen se o tom moc nemluví.
Na vztahu matka dítě se často musí
nějakou dobu pracovat a ty pocity časem přijdou.
2. Někdy své dítě budete nesnášet
Cože? Já? Nikdy!
Zkuste se zeptat zkušených matek, pokud
budou upřímné, může se Vám dostat odpovědi: „Ano, stává se mi to. Položila bych
za něj život, ale když celý den kňourá, tak si říkám, jestli jsem vůbec to dítě
měla mít. Když jsem s nimi doma sama celý den, celý týden, nejradši bych
někam utekla.“
Jsou to emoce, nechte je proudit, pozorujte
je, dovolte si je. Pak zase přijde ta láska a vědomí toho, že bez dítěte by Váš
život už nebyl úplný.
3. Vaše dítě se bude vztekat a je to zcela normální
Nejčastěji to přichází v období roku
až tří čtyř let, často to vrcholí okolo dvou let. Vztek. Kdykoliv.
Z našeho pohledu i zcela bez důvodu. Doma. Na ulici. V obchodě.
Je to normální. Období vzdoru, období
výrazných emocí, kdy často jediná cesta jak je vyjádřit je vztek či pláč. Berte
dítě takové, jaké je. Pracujte na sobě.
4. Mít dvě (či více) malé děti není lehké
Když dáš jedno, dvě dáš v pohodě. Jsi
zkušená matka, nic to nebude.
Ale ono to něco je. Často je to zatraceně
těžké. Partner v práci, babičky daleko nebo nefungující. Doma dvě řvoucí
děti. Starší žárlí, mladší pořád ječí. Vy jste nevyspalá. Obrnit nervy,
pracovat na své trpělivosti a toleranci a vydržet. Ono se to zlepší.
5. Někdy Vám bude chybět to, co bylo před dětmi.
S dětmi se dá dělat takřka cokoliv.
Teď jsem matka a musím být spokojená. Nechybí mi vůbec nic.
Ano s dětmi se dá dělat hodně věcí, ale
všechno, na co jsme byli zvyklí, prostě ne. To je fakt. Někdy budete smutně vzpomínat
na roky volnosti, kdy se člověk bál jen o sebe či partnera a vlastně ani ne
moc. Uroníte slzu nad tím, že Vaše bezdětné kamarádky si vyráží na víkend samy a Vy nemůžete. Hlavně ze začátku to bude
těžké.
6. Každý druhý bude mít pocit, že Vám může
radit
Proč nekojíš? To je ještě kojíš? Proč mu dáváš
tohle? Proč mu nedáš tamto? To dítě se ti v šátku udusí! Je to chudák,
nedáš mu čokoládu! Ty jsi to taky jedla a jsi zdravá!
Jako matky se velmi často budete muset
vypořádat s tím, že Vaše okolí ví nejlépe, co je pro Vaše děti dobré a jak
byste to měly dělat.
Začíná to vlastní mámou, následuje tchýně,
kamarádky, sousedka, cizí člověk na ulici.
Je potřeba se nad to povznést, zamyslet se,
jestli se v tom nedá najít kousek pravdy a dělat si dál věci podle sebe. Být asertivní. Vy jste máma. Tchýně, vlastní máma ty už měly možnost děti vychovat, teď je řada na Vás a dělejte si to tak, jak uznáte za vhodné. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat.
7. Klidně se může
stát, že se dlouho nevyspíte.
Jsou miminka,
které spí od narození celou noc. Mnohem víc je těch, která se budí po dvou, po
třech hodinách. Někdy mají období, kdy se budí po hodině. Je to náročné, někdo
si zvykne (já jsem spala 8 hodin v kuse za posledních 6 let 4 krát a to
když jsem byla sama na kurzu bachovek v Anglii), někdo trpí. Pak může
přijít několik klidných měsíců a pak zase buzení v noci. Uklidňuji se tím,
že v pubertě už mne budit nebudou.
Být matkou
není lehké. Nese to sebou spoustu úskalí. S klientkami často pracujeme na
tom, aby byly klidnější, nevybuchovaly, byly trpělivější k dětem. Dalším
tématem bývá úzkost a přehnaný strach o blízké. Často i pocit vyhoření a
deprese. Jsem ráda, když mohu pak číst emaily jako je třeba tento:
Některé dny je člověk rád, že to nějak překlepe do večera. Ale když se
pak díváte na děti, jak (konečně) spí, člověku se sevře srdce a řekne si, že to
za to stojí. Ale i v ten moment můžete myslet na to, jak to zase zvládnete
další den. Nic není černobílé a jedna z cest, jak v sobě najít sílu
to zvládnout v těch těžkých momentech, jsou i Bachovy esence. Tady najdete zkušenosti více jak 800
klientů: http://www.bachovyesence.cz/reference
Žádné komentáře:
Okomentovat