Byla jsem s dětmi na hřišti, kde je
provazová pyramida. Čas tam trávila také jedna maminka s klučíkem okolo dvou let,
spíš mladším. Jak viděl starší děti lézt po pyramidě nahoru, tak se tam taky
vydal. Byl šikovný, tak si ho matka všimla až v momentě, kdy byl poměrně
vysoko, ale stále v bezpečné výšce na sundání. Ona ho sundala a kluk
logicky dostal záchvat vzteku. Což ale rozzuřilo ji a začala mu jednak
nevybíravě nadávat a také ho bít. Bylo mi ho líto:(
Kdo má doma dvouleťáka či tříleťáka, tak
ví, že to není moc o poslušnosti, spíš o nahánění, neustálém hlídání,
důslednosti a stále opakovat to, co po nich chceme. Samozřejmě je to kousek od
kousku. Moje starší byla velmi klidné dítě, o to větší šok zažívám
s mladší (20 měsíců), která dělá lumpačiny, kde může a neustále se
ohrožuje na zdraví.
Nejčastěji mi píší maminky dětí okolo
třech čtyřech let, ale občas i maminky těch dvouletých. A budiž jich ke cti, že
většinou dobře cítí, že je potřeba řešit jejich vlastní chování, (ne)trpělivost,
výbušnost a ne chování dvouletého dítěte. Tam se zřídka najde něco, co by se
vymykalo normálu. Je normální, když tak malé dítě neposlouchá, je normální,
když má záchvaty vzteku. Život malého dítěte je těžký, je to samá frustrace.
Spoustu věcí nesmí, nejčastěji to, co by nejvíce chtělo a spoustu věcí zase
musí.
Paní Renata mi napsala: „S kapičkami jsem moc spokojená. Měla jsem
problémy se sebeovládáním a často jsem rozčileně vybuchovala. Po první lahvičce
s esencemi jsem se cítila mnohem klidnější, přesto jsem si pro jistotu nechala
namíchat ještě jednu lahvičku a opravdu je to o poznání lepší. Už se nerozčílím
kvůli maličkostem a jsem mnohem vyrovnanější. Pokud budu potřebovat, tak si
určitě nechám namíchat“.
Pracujme na sobě. Jakkoliv. Ty malé
děti, které si nás vybraly, si nezaslouží, abychom na ně řvaly, bily je a
podobně jen proto, že nejsme schopné to zvládat jinak.
Vždy najdeme spoustu důvodů, proč je to
i pro nás těžké. Máme více dětí, pracujeme, nemáme žádnou pomoc, máme finanční
problémy....To ale dětskou dušičku nezajímá, ta chce lásku a trpělivou matku.
Na závěr ještě zkušenost paní Ireny: „Dobrý den paní Martino,
hned ze začátku Vám musím MOC poděkovat, bachovky nám opravdu přinesly
zlepšení, větší pohodu. Není den, kdy bych na Vás v duchu
nepomyslela a neděkovala :)
Synovo vztekání není tak časté a pokud je, pak v mnohem menší míře, dříve
odezní a já to beru s větším nadhledem :) Jako zázrakem se ani ne týden po
začátku užívání kapek přestal vztekat u oblékání, zvládá se oblékat mnohem
rychleji, pomáhat chce jen minimálně, většinou je pyšný, že vše zvládá sám. To
samé platí např. i u hraní se stavebnicí, prostě u všeho, co vyžaduje
trpělivost. Většinou mu stačí vše říct jen jednou, nemusíme mu vše pořád
opakovat, připomínat. Mám radost, protože je z něj opravdu mnohem větší
pohodář. Neříkám, že je to vždy tak úplně jednoduché, ale pokud není třeba
unavený, hladový nebo nemocný, vždy nějakou cestu spolu najdeme:)
Tomu všemu určitě pomohla i "úprava" mých nálad - konečně jsem se
zase začala radovat z maličkostí, více se do všeho zapojovat, užívat každý den
aspoň chvilku. První týden užívání jsem si připadala asi ještě o něco hůř než
před tím (vím, že někteří to tak mají), večer vždy na mě dolehly zážitky a
strasti celého dne a já většinou končila v slzách, ale potom, jakoby někdo mávl
kouzelným proutkem, jsem se začala cítit klidněji. Přestaly mě stresovat věci,
které mě dříve spolehlivě vytáčely, přestala jsem řešit maličkosti, začala jsem
jakoby volněji dýchat. Za celé 4 týdny jsem ani jednou nezakřičela (a že jsem
před tím byla cholerická matka:( ), výjimečně jsem ve vypjatých situacích
"pouze" zvýšila hlas (myslím tím přidala důraz větě bez zbytečného
křiku), ale neměla jsem potřebu s nikým se hádat, se synem jsme se dokázali
domluvit, případně jsem mu dokázala nabídnout objetí pro vyplakání, oporu. Když
mě opravdu něco naštve, zlost ze mě zase rychle vyprchá, nemám potřebu ji
ventilovat na nesprávném místě. Tím, že jsem trpělivější a klidnější já, je
trpělivější a klidnější i syn a naopak.“
Žádné komentáře:
Okomentovat