Neuvěřitelná proměna tříleté dcerky

Paní Lucie mi napsala na konci dubna a popsala, co trápí její dcerku a následně i ji.

Dobrý večer paní Martino,

měla bych zájem o Bachovy esence na míru. Upřímně se k nim nyní upínám jako k poslední naději. Nejdřív jsem myslela, že esence budu chtít pro dceru, ale postupně jsem došla k názoru, že budou asi vhodné i pro mne.

Začnu u dcerky.... V červnu bude mít tři roky. Krásná, inteligentní, velmi pohybově nadaná, moc jí milujeme... Od malička se ale potýkáme s jejím strachem. Bála se spousty věcí, něco přešlo věkem, něco se jí už dá vysvětlit. Přetrval silný strach ze známých i neznámých lidí, i dětí, z očního kontaktu či dotyků. Vždy jsme krizové situace nějak zvládali, s manželem jsme na to dva, ale v prosinci se nám narodila druhá holčička a prakticky už je nemožné být ji stále fyzicky nablízku, kdyby něco... Negativně to ovlivňuje chod naší rodiny, volný čas, kontakt s přáteli i rodinou. O naší psychice ani nemluvím, velmi nás to trápí, protože vidíme, že to dceři způsobuje řekla bych až utrpení 😥

Jak to vypadá prakticky:

- kdykoliv u nás zazvoní návštěva, pokud jsou to navíc lidé, které zrovna nepreferuje, následuje hysterický řev a pláč, schovává se u nás v náručí, kde je schoulená prakticky celou návštěvu (klidně 3 hodiny),

- venku (hřiště, na ulici před domem) nepláče, ale drží si od ostatních dostatečnou vzdálenost, když se k ní někdo blíží, couvá, utíká, pláče, totéž pokud vstoupí někdo do dráhy mezi ní a mnou/manželem,

- pokud se na ní někdo podívá a například ji osloví, reakci je hysterický pláč

- naopak ale ona pozoruje druhé velice ráda, směje se, když děti ve skupince blbnou, ale mezi ně nechce, dokonce i na skluzavku nebo jinou atrakci jde jen v případě, že tam nikdo jiný není, pokud by tam za ní šplhalo jiné dítě, je schopna skočit, spadnout,

- mimo dům neustále vyžaduje fyzickou blízkost rodiče, neujede ani tři metry na kole aniž bychom za ní nemuseli jít, přitom je už téměř ve všem úplně samostatná,

- návštěvy u příbuzných, známých začínají opět křikem, pak se otrka, ale sedí u nás celou dobu, popř když mají děti, jde i do pokojíčku pohrát si, ale jen s jedním z rodičů.

Po narození sestry se všechny projevy samozřejmě zhoršily. Přidala se žárlivost zejména na manžela, když třeba chová miminko, popř.kdyz s ním mluvím já, to je schopná skákat po hlavě, jen aby nás přerušila a strhla pozornost na sebe. Jinak ve všední dny, když jsme spolu ve třech, to je asi nejlepší. Když  se starám o miminko, hraje si v pokojíčku klidně sama, když mimi spí, děláme aktivity spolu...vaříme, pečeme, hrajeme si, prostě různě.

A tím se plynule dostávám k sobě... Asi si umíte představit, jak je náročné být s dětmi a navíc bez šance na kontakt s jakoukoliv kamarádkou, nebo jinou maminkou. Při dceřiných stavech je v podstatě nemožné, abych si někoho pozvala, byť s dětmi. Za celý týden pak třeba mluvím jen s manželem, popř s mými rodiči. Je to pro mě už neúnosné.

Byla jsem zvyklá být mezi lidmi, pracovat, mít koníčky... teď si připadám jen jako služka, jako ta, se kterou se počítá že vždy bude doma a starat se o děti, protože nemá nárok na vlastní program, přátelé, atd. Manžel se mi snaží pomoct, ale úplně se nepretrhne. Vůbec mu nedělá problém vyrážet si odpočinout u sportu, nenapadne ho, že bych z domu měla na chvíli odejít spíš ja a já vůbec už nemám sílu na nějaké diskuze a konflikty. Samotnou mě štve, že mu nejsem v poslední době schopná říct ne a prosadit sebe. Moje sebevědomí padlo někam na dno a já nejsem vůbec schopna sebrat síly a něco s tím dělat. Jsem unavená a frustrovaná a pak kvůli všemu vyletim a jsem hnusná na děti i na sebe a už to prostě všechno překročilo únosnou mez a já s tím už opravdu musím něco udělat.

Nevím, zda nám Bachovy kapky mohou vubec pomoct. Každopádně si vážím toho, že jste dočetla až sem a budu se těšit na odpověď.

Hezký večer,

Lucie

Pracovaly jsme nějakou dobu na návrhu, pak jsem esence odeslala a čekala na reakci na můj email po 4 týdnech. Ta na konci května přišla.

Dobrý den,
už si pár dní říkám, že vám musím napsat a požádat o zaslání dalších bachovek.

Efekt je úžasný. Teda první dva dny došlo u mě i u dcery k rapidnímu zhoršení, byla to hrůza. Ovšem pak se stav úplně obrátil. Já se cítím opravdu v pohodě, jakoby všechno lépe snáším, každý problém se daří řešit bez emocí a v klidu, vše do sebe najednou nějak lépe zapadá a já jsem šťastná. Dokonce i manžel, který nikdy žádným alternativním (myslím, že se bachovky takto dají nazvat) metodám nevěřil, tak kroutí hlavou, co se to se mnou stalo 🙂

A dcera, ta udělala opravdu velké pokroky. Najednou je odvaznejsi, vůči nám se dá říct i drzejší ... paradoxně máme i z toho radost. Najednou se rozjela i v mluvení, nebojí se říct si, co chce. Na ulici začala sama od sebe zdravit. Jde sama na zahradu a hraje si tam v pískovišti, to by se dřív vůbec nestalo. Máme za sebou několik návštěv úplně bez pláče, dokonce chodí s fotkama a ukazuje, že by tam jela znovu ... Jsme v šoku 😆

Vůči cizím lidem je stále zdrženlivější a do své osobní zóny jen tak někoho nepustí, ale to už je holt asi o její povaze. Každopádně její chování a reakce jsou zdravější a přiměřenější 👍

Samozřejmě jsou i složité chvíle...návštěvu lékařky dcera oplakala, ale jak jsem psala, některé věci budou o povaze. Důležité je, že já jí díky bachovkam mohu být v takových situacích pevnější oporou a ona se z takové situace v mžiku oklepe a vše zase funguje, jak má. Je vidět, což je také úplně nová věc, že je na sebe hrdá, že to zvládla, byť s pláčem. Jsme na ni moc pyšní!!!

Musím ještě vyzdvihnout i posun vůči sestřičce. Moc se zlepšila komunikace vůči ní, pořád se na ni směje, nosí hračky, atd. Jakoby to tam všechno najednou zapadlo, nevím, jak jinak to popsat...prostě souzníme ❤️

Opravdu jsem za bachovky moc vděčná. Stal se z toho náš společný rituál a zase nás to po narození sestřičky zpátky sblížilo, už jsme zase parťačky jako dřív.

V průběhu měsíce jsme byli všichni nemocní, tak musím říct, že jsme v té době ty kapky trošku flákali a bylo to poznat. Proto jsme se s manželem domluvili, že bychom já i dcera pokračovaly s bachovkami i nadále.

Kromě velkého díku za pomoc bych vás tedy chtěla poprosit o namíchání dalších kapek pro mě i pro dceru. Složení by zůstalo stejné.

Přeji vám krásný víkend.
Lucka

PS: Paní Lucie mi uveřejnění tohoto příběhu odsouhlasila necelý měsíc po tomto svém emailu se slovy: My už v tuto chvíli fungujeme bez kapek a vše běží hladce (nepočítám obvykle vzdory a jiné lahůdky tříletých...matky vědí své, že ano 🤣). Sama se tomu zdráhám věřit, ale ten posun zejména u dcery je neuvěřitelný. A všímá si i okolí. Jsme opravdu šťastní za dceru, protože teď vstává každý den s úsměvem a je spokojená.

Chcete e-book S jakými problémy Vám dokáží pomoci Bachovy esence? Tady si ho můžete stáhnout!